Recenze na Koncert pro Impuls – Časopis Harmonie

… Zvuk nástroje C. A. Testoreho z roku 1745 má kvalitu stradivárek a Fialová jej umí rozehrát ve všech rejstřících. Většina rychlých šestnáctinových pasáží na viole i violoncelle akusticky snadno zaniká (houslisté zlomyslně říkají, že jsou dobře vidět a špatně slyšet), v tomto případě však i se zcela otevřeným Petrofem z nich nezanikla jediná nota, což platilo  i v další skladbě…

Impuls hudební psychoterapie podle Kristiny Fialové a Jitky Čechové

Napsal Pravoslav Kohout

Nadační fond IMPULS již 19 let pomáhá obětem roztroušené mozkomíšní sklerózy, financuje její vědecký výzkum a terapii pacientů. V rámci jeho benefičních akcí a setkání vystupují mnozí přední umělci. 9. dubna v unikátním prostoru Pražské křižovatky (kostel sv. Anny) na 14. Benefičním koncertu Impulsu zaznělo umění violistky Kristiny Fialové a klavíristky Jitky Čechové. Dámy věnovaly slavnostnímu večeru nadace hudební program, který by obsahem i provedením mohl být ozdobou rudolfinských koncertů ČSKH.

Anglická skladatelka a violistka Rebecca Clarke (1886-1979) byla zřejmě jednou z nejzajímavějších skladatelských talentů své generace a možná i první profesionální violistkou vůbec. Skládala zpočátku pod pseudonymem, a například její violová Sonáta byla oceněna na skladatelské soutěži E. S. Coolidge roku 1919 první cenou. Když však vyšla najevo identita autorky, cenu porota přehodnotila ve prospěch Ernesta Blocha a původní ocenění ignorovala. Tehdejší společenské předsudky bránily skladatelskému uznání ženy natolik, že posléze de facto na svou tvorbu rezignovala a její dílo upadlo v zapomnění. O jeho rehabilitaci se snaží od roku 2000 Rebecca Clarke Society. Jednovětá skladba Morpheus (1918) je půvabné, lehce zasněné, téměř meditativní dílo kouzelných barev jako ze světa Chaussona, psané se zřetelnou znalostí violového zvuku a jeho možností. Takovou působivou skladbu bez nadbytečného sentimentálního balastu asi může vytvořit jen geniální ženská duše, a nedivím se žárlivosti tehdejších pánů. Kristina Fialová a Jitka Čechová skladbu přednesly s citlivým a přesvědčivým pochopením. Snad od nich uslyšíme i nějaké další dílo této překvapivě zajímavé skladatelky.

Paul Hindemith (1895-1963) byl též violista, a velmi se svými kompozicemi zasloužil o prosazení violy jako sólového nástroje. Jedním z prvních propagátorů jeho violových skladeb byl český violista Ladislav Černý, jemuž Hindemith posléze některé skladby věnoval. Sonáta pro violu a klavír op.11/4 vznikla ve stejném roce jako Morpheus R. Clarke (1919), což se mi v tomto programu jevilo jako zajímavé setkání dvou paralelních světů. Dvě krátké věty (Fantasie – Thema mit Variationen) se spolu s třetím rozsáhlejším Finale (mit Variationen) hrají attacaKristina Fialová popírá svou hrou tezi, že violista musí mít ku zkrocení violy pořádnou „pracku“. Její útlá ručka ovládá celý hmatník s brilantní lehkostí a přesností. Zvuk nástroje C. A. Testoreho z roku 1745 má kvalitu stradivárek a Fialová jej umí rozehrát ve všech rejstřících. Většina rychlých šestnáctinových pasáží na viole i violoncelle akusticky snadno zaniká (houslisté zlomyslně říkají, že jsou dobře vidět a špatně slyšet), v tomto případě však i se zcela otevřeným Petrofem z nich nezanikla jediná nota, což platilo  i v další skladbě.

Sonáta g moll pro violu a klavír op. 11 (Allegro moderato – Allegro scherzando – Andante – Allegro mosso)Sergeje Rachmaninova (1873-1943) je transkripcí violisty Beethovenova kvarteta Vadima Borisovského (1900-72) původní Sonáty pro klavír a violoncello z roku 1901. Rachmaninova lze vnímat jako nejmladšího ze tří velkých ruských romantiků, vedle Rimského-Korsakova a Čajkovského. Je zřetelné, že autor byl klavírní virtuos a klavíru určil dominantní roli, i většina témat je představena nejprve tímto nástrojem. Klavírní part je velmi náročný, Rachmaninov psal pro své ruce výjimečného rozsahu. V provedení Jitky Čechové s jejím hudebním temperamentem a technikou se však toto jeví jako podružný detail. Tuto Sonátu znám jen od robustnějšího violoncella, projevu Kristiny Fialové se mi jevil nejbližším styl ruského cellisty Daniila Šafrana. Koncert opět potvrdil, že obě dámy patří mezi elitu sólového i komorního interpretačního umění.

https://www.casopisharmonie.cz/kritiky/impuls-hudebni-psychoterapie-podle-kristiny-fialove-a-jitky-cechove.html

"…Berliozův Harold v Itálii zazněl netypicky na úvod a v jeho violovém partu se zaskvěla Kristina Fialová, vynikající mladá sólistka, která dokázala vytvořit patřičně zasněnou atmosféru sytým znělým tónem a absolutní zvukovou vyrovnaností a kázní bez sebemenších zaváhání, třesů či poryvů…"

Město hudby 2/2016

"…Vytříbený vkus Kristiny Fialové koresponduje s jejím interpretačním přístupem ke zvoleným skladbám a dává možnost uplatnění jejímu temperamentu, přirozené virtuozitě a procítěnému tónu…"

časopis Harmonie 10/2015

"…Poté vstoupila na scénu současná královna české violy Kristina Fialová a vzkřísila v Ostravě hudbu jednoho z největších filmových skladatelů…"

Ostravan 3/2015